Přechodové filtry vs exposure blending

Přechodové filtry vs exposure blending

Používání přechodových filtrů v době vyspělých počítačových programů se může zdát jako analogový přežitek. Já jsem si ale tuto techniku tak oblíbil, že už bez filtrů při použití širokoúhlého objektivu nefotím. Za 15 let co filtry používám jsem samozřejmě narazil i na jisté limity a nevýhody tohoto systému. Vyzkoušel jsem zásuvné filtry šířky 84 mm Cokin P, šroubovací kulaté filtry a nyní mám filtry velikosti 100x150 mm. Jak jsem se dopracoval až k filtrům LEE píšu tady. Použití šedých přechodových filtrů má pro mě hlavně výhodu při kombinaci s filtrem ND1000 Big Stopper. Při dlouhé expozici se vzhledem k měnícím se podmínkám těžko fotí na expoziční bracketing. Exponování pomocí šedých přechodových filtrů pro vyrovnanou expozici krajiny není nutností. Filtry jdou nahradit dvěma způsoby. První je podexponování snímku a následné vytažení stínů z rawu. Široký dynamický rozsah dnešních fotoaparátů toto umožňuje bez znatelné ztráty kvality. Druhou možností je takzvaný exposure blending – česky míchání expozic. Při této metodě je nutné pořídit více expozic (minimálně dvě), jedna exponovaná na oblohu a druhá na tmavé popředí. Tyto expozice nemusí nutně vzniknout v terénu, lze je i vyvolat z jednoho raw souboru. Pokud se nechcete tolik zabývat postprodukcí, je nejlepší volbou použití přechodových filtrů. Musíte ovšem počítat s určitými omezeními.

Možný úbytek ostrosti. Je logické, že každé sklo navíc, které umístíte před objektiv, může negativně ovlivnit ostrost snímku. V případě zásuvných filtrů se často jedná o plast, speciální optickou pryskyřici, napuštěnou barvivem. Na videu můžete vidět postup výroby přechodových filtrů v továrně LEE.

Nežádoucí odlesky. Od optických vlastností filtrů se odvíjí i jejich schopnost odolávat odleskům v protisvětle. Přidáním filtrů před objektiv se může objevit spousta nežádoucích odlesků. Je třeba udržovat filtry v naprosté čistotě. Já je občas myji mýdlovou vodou a poté vysouším papírovými utěrkami. Prach potom odstraňuji štětečkem Lenspen.

Kleiner Winterberg

U této fotografie jsem si pořídil antireflexní snímek, kdy jsem prstem zakryl slunce a eliminoval odlesky. Tento snímek jsem pak použil jako zdrojový pro popředí.

Náklady navíc. Cena kvalitní sady filtrů a příslušenství může lehce atakovat 20 tisíc korun. Za to už se dá pořídit slušný objektiv. Investice do kvalitních filtrů je navíc nutností, o tom kolik jsem utratil peněz, než jsem se odhodlal k nákupu LEE filtrů píšu zde.

Nežádoucí ztmavení objektů. Pokud vám tmavá část filtru obsáhne nejen oblohu, ale i nějaký objekt nacházející se proti obloze dojde ke ztmavení tohoto objektu. Typicky pokud fotíte osamělý strom proti obloze, kmen bude úplně černý. To stejné se může stát, pokud nemáte úplně rovný horizont, trošku pomůže filtr s měkčím přechodem.

Bandon Beach

Proti obloze je výrazná skála, silný přechodový filtr by z ní udělal černý klín, zde je na místě použití metody lepení expozic.

Nelogická světelnost. Pokud fotíte odraz například ve vodní hladině, narazíte na další problém. Obloha bude tmavší než její odraz v hladině. To je obráceně oproti realitě a tudíž nelogické. Někomu tento jev může vadit, mně osobně až zase tolik ne.

Herbert Lake

Odraz by měl zůstat tmavší, případně vyvážený s oblohou.

Největší výhodu přechodových filtrů vidím v okamžitém dosažení expoziční vyváženosti bez nutnosti postprocesu. Zvládnutí metody exposure blending vyžaduje mnoho zkušeností a citu a já osobně se pořád necítím pevný v kramflecích. Používám tedy kombinaci obojího, fotografie lepím z více expozic a zároveň používám filtry. Mám dva šedé přechodové filtry LEE 0.6 hard a silnější 0.9 soft. Nejraději používám ten s tvrdým přechodem, jelikož ho často používám u rovných horizontů typu moře nebo pokud potřebuji oddělit například odraz.